Kostel Božího Těla s křížovou cestou

Vzdálenost od Bludovečku: 3,5 km

Kostelíček, který bývá zdejšími obyvateli familiárně nazývaný kosteléček, a jeho blízké okolí jsou jako vytržené z nějaké pohádky. Nachází se totiž přímo uprostřed lesa mezi Bludovem a Hrabenovem, kde by je nikdo nečekal. O to víc pak každého, kdo tudy prochází, překvapí, ohromí a okouzlí.

Stejně tajemně jako na každého návštěvníka působí zdejší kostelíček a k němu přilehlé větší či menší stavby působí, je tajemný i jejich původ. O tom zde koluje řádka pověstí, které však mají vždy jednu věc společnou - někdo u přijímaní nespolkne svatou hostii, která se posléze dostane až sem do lesa.

Odtud ji pak odnese roj divokých včel do dutého stromu, kde kolem hostie vytvoří voskovou monstranci (což je ozdobná schránka, která je nejčastěji zhotovená z drahého kovu a slouží k uctívání či vystavování hostie). Na místě tehdejšího stromu dnes stojí oltář kostelíčku. Tyto pověsti tak vysvětlují i název kostelíčka, který původně měl znít Kostel Zjevení se Božího těla.

Vypráví se také, že byl kostelíček za třicetileté války zničen, ovšem obyvatelé okolních obcí jej z vděčnosti za ukončení války rychle nechali vystavět znovu. Velké oblibě se pak kostelíček těšil na sklonku 17. století, kdy zde sloužil bohuslužby farář z Bludova. V té době do kostelíčka přicházelo až 600 kajícníků na jednu bohuslužbu.

Kostelíček byl údajně po dlouhá léta také oblíbeným cílem mnoha poustevníků. Podložený je však až Kryštof Anthonowicz, který si poslal žádost až k samotnému biskupovi. Ten mu vyhověl, a tak byla poblíž kostelíka postavena poustevna, ve které se Anthonowicz zabydlel a o víkendech a svátcích pak pomáhal místním mnichům. Kryštof Anthonowicz byl sice prvním poustevníkem, který se zde oficiálně zabydlel, zdaleka však ne posledním.

Do počátku roku 1782, kdy bylo poustevnictví v celé monarchii zrušeno, se zde vystřídala celá řádka poustevníků, kteří, ač správně měli žít asketickým životem, se zde neměli vůbec špatně. Právě naopak se jim zde často dařilo o mnoho lépe než obyčejným lidem. Zmíněného roku 1782 poustevna u kostelíčka nadobro osiřela.

V té době docházelo také k rušení poutních míst, což bohužel zasáhlo i tento kostelíček. Ten byl roku 1784 definitivně odsvěcen a uzavřen. Jeho rozsáhlé a překrásné vybavení bylo tehdy buď rozdáno do jiných kostelů nebo prodáno v dražbě, a to včetně asi 30 kilogramového zvonu, který v roce 1765 zhotovil olomoucký zvonař Wolfgang Straub.

Zvon byl převezen do Rejchartic, kde dodnes visí v sanktusníkové věži. Samotný kostelík měl pak být zbourán a v dražbě prodán na stavební materiál. Dražby se tehdy tzv. bubnovaly, kupodivu se však ani při jednom z prvních dvou bubnování neozval žádný zájemce, stalo se tak až při bubnování třetím. Kostelíček měl tehdy zájemce vykoupit jen za zlomek původně odhadované ceny, kupodivu však za něj nikdy nezaplatil.

Traduje se, že tyto události naprosto vystihují náladu, která v okolních obcích v té době panovala. Nikdo zjevně nechtěl, aby se po generace oblíbený kostelíček rušil a uzavíral, natož pak boural. Částku nakonec zaplatilo několik dobrodinců, kteří kostelíček ale nechali stát.

Kostelíček tak k nelibosti místních pustl a chátral. Snaha jej zachránit byla ještě v roce 1800, kdy občané z Bludova psali k císařskému dvoru a prosili, aby mohli kostelíček obnovit. Bohužel jim však přišla zamítavá odpověď. Není tak divu, že se později zřítila klenba lodi. O oblíbenosti tohoto místa však jasně mluví fakt, že i v této době sem přicházelo poměrně dost lidí se modlit.

Obrat k lepšímu přišel až v roce 1833 na popud hraběte ze Žerotína, který vyslyšel četné prosby svých poddaných a podařilo se mu lidi na vyšších místech přesvědčit, že kostelíček za opravu stojí. Opět však přišel zádrhel. Mocnost totiž chtěla předložit kompletní plány obnovy včetně rozpočtů a budoucího financování kostela. Tehdy se znovu projevil pozitivní vztah okolního obyvatelstva k tomuto místu.

Lidé z Bludova se totiž rozhodli nečekat na všechny povolení a pustili se do práce. Práce byly financovány čistě z veřejných sbírek, na kterých se kromě Bludova podílel například i Šumperk. Od Žerotínů však bohužel žádná pomoc nepřišla, právě naopak chtěli náhradu za okolní pozemky.

Není tak divu, že se obec Bludov dostala v té době do obrovských dluhů, které však silný vztah k blízkému kostelíčku překonal, o čemž mluví i výňatek z pamětního listu z roku 1838, který místní zanechali svým potomkům: „Toho času přestavoval se také farní kostel a stavěla se nová císařská silnice do Šumperka, takže farníci měli velké potíže i malí chalupníci.

Proto vám zanecháváme tento pamětní list, abyste poznali, jaké zlé časy tenkrát byly, abyste kostelíček nikdy neopustili….“. Stavební práce na kostelíčku probíhali od jara do podzimu roku 1935, při čemž se podařio zachovat většinu hlavních rysů kostelíčku z dob před jeho uzavřením. Kostelíček má stejné rozměry, pravděpodobně se zachovaly i části obvodových zdí, místo, kde bylo kněžiště, sakristii stačilo opravit. Rovněž se zachoval počet vstupů, tedy tři, ovšem místo sedmi oken měl nový kostelíček jen šest.

Kostelík byl pokryt šindelem, který roku 1866 nahradila břidlice. Na počátku 20. století pak byla vyměněna cihlová podlaha a až roku 1935 byla již chatrná původní sakristie stržena a nahrazena novou, která je zde dodnes.

Kostelíček, ke kterému náleží i Křížová cesta, Boží muka a kaplička Narození Panny Marie, byl znovu vysvědcen až 20. května 1837 tehdejším šumperským děkanem Johannem Wachlerem. Zezačátku měl kostelík velice skromné vybavení, které se postupně rozrůstalo až do dnešní podoby.

Po dlouhá léta se o kostelíček staral Spolek sv. Rosálie z Bludova, který se i zasloužil o řadu rekonstrukcí. Po roce 1989 se bohužel už nenašel žádný katolický spolek, který by se o kostelíček staral. Naštěstí si však místní zjevně vzali k srdci vzkaz předků a o kostel se i tak s láskou starají. Ten se tak v současnosti může pyšnit eternitovou střechou, hezkou fasádou a udržovaným okolím.

Není tedy divu, že je i v současnosti častým cílem cest obyvatel mnoha přilehlých obcí, kteří si sem rádi zajdou opéct špekáček nebo jen tak nasát doslova magickou atmosféru tohoto místa.

Zdroj obrázku: http://www.turistika.cz/fotogalerie/103930/bludov-poutni-areal-u-kostela...